1. červenec 2010, NAPSAL: defeldrick KATEGORIE: Interview Foto Diamond Eyes
Překlad rozhovoru Chrise Barnese se Stefem pro server musicradar.com, pátek 28. května 2010.
Tento měsíc sacramentští zabijáci, Deftones, vydali své dlouhoočekávané šesté studiové album Diamond Eyes. V tomto třídílném rozhovoru jsme se setkali s kytaristou Stefem Carpenterem, aby jsme z něho dostali důvěrné informace o jejich prdelnakopávajícím novém albu.
Nahrávání posledního alba Deftones, Diamond Eyes, poznamenala katastrofa. Původně zamýšlený následovník Saturday Night Wrist, Eros, byl uložen k ledu po autonehodě baskytaristy Chi Chenga, který upadl do kómatu, ze kterého se probudil teprve nedávno. Těžké rozhodnutí začít od nuly s novým baskytaristou je zřejmě inspiroval k nahrání jednoho z nejlepších letošních alb. Minulý týden jsme se setkali se Stefem Carpenterem v Londýně, před vyprodaným, jednorázovým koncertem, abychom se dozvěděli více o albu, jeho nové osmistrunce od ESP a jeho vztahu s frontmanem/kytaristou, Chinem Morenem.
„V žertu, ‚Když držím kytaru, dokážu napsat píseň‘. Není to pro mě žádná věda, je to jen hraní na kytaru.“
Věřím, že jsme začali v prvním nebo druhém týdnu v březnu 2009, pak jsme byli ve studiu na konci května. Stalo se to opravdu rychle. Byli jsme mimo studio v červenci. Pro Eros jsme složili všechno v roce 2008. Psát jsme začali koncem roku 2007, v říjnu. Potom jsme vylepšili několik věcí v našem studiu v Sacramentu před nahráváním v roce 2008.
Nikdy neskládám na akustickou kytaru. Vlastním jednu, ale nikdy na ní nehraju. Je v tom něco organickýho, když píšeme. Mohlo by to jednoho, dva, nebo tři z nás rušit při jamování nad nějakým nápadem a pak by nás to zblblo. Proces skládání materiálu na Diamond Eyes byl jiný, protože producent Nick Raskulinecz nás všechny stmelil dohromady. Byla to fakt zábava. Náš bývalý producent Terry Date je opravdu úžasnej. Věří, že jsme schopní muzikanti a že ze sebe můžeme dostat vše, co chceme, ale nechali jsme ho odejít, protože jsme byli roztěkaný. To je náš nejhorší problém. Terry se tím zabýval po celá léta. Jako na celek se na to díval tak, že ‚pro mě dobrý, kluci. Chcete-li dál mrhat svýma penězma, pak do toho‘.
(Pokud nevíte, o čem je řeč, doporučuju pustit si skrytou bonusovou stopu eponymního alba z roku 2003, kde jsou záběry ze studia, kde se kapela fláká a Terry si neví rady, co s nimi. Kdo cd nevlastní, nechť si pustí následující video níže.)
V žertu, když držím kytaru, dokážu napsat píseň. Není to pro mě žádná věda, je to jen hraní na kytaru. Nepovažuju to za nějakej dar. Moje myšlení, hlavně v dnešní době, je o tom, co jsi schopný dělat duševně tak dlouho, abys dosáhl toho, co očekáváš… Když jsem poprvý začal hrát na kytaru, neměl jsem ani ponětí, jak ji vzít do ruky. První věc, kterou jsem se dozvěděl, byl základní power akord, základní notovou stupnici a pátý pražec. To je rock'n'roll, tohle a barré akordy. Nic víc mimo to nepotřebuju. Tohle jsou základní nástroje pro rock'n'roll.
„Někdy si říkám, proč dávám tolik rozhovorů, protože nejsem ten, kdo by kolem toho dělal takovej humbuk. Je to na hovno, 6 měsíců až rok ode dneška a tenhle rozhovor bude mrtvej!“
Je to ta samá sestava, kterou používám posledních 10 let. Používám předzesilovač Marshall JMP 1 preamp a koncový zesilovač EL34 power amp. Používám je už od doby, kdy byly známý jako ‚9200s‘. To je vlastně jádro mýho zvuku. Mám jeden zvukový modul, Rocktron. Mám spoustu pedálů, ale většina z toho jsou věci pro zábavu, když jammujem. Používám svou osmistrunku ESP, což je jediná moje nová kytara. Původně jsem používal šestistrunky. Je to již téměř 10 let, co jsem začal hrát na sedmistrunku, pak, když jsme skončili turné k Saturday Night Wrist, jsem dostal osmistrunku. Použil jsem jí na nahrávaní veškerýho materiálu na Eros i Diamond Eyes.
To, co slyšíš na albu, je to, co jsme měli. Měli jsme jeden extra song, ale dali jsme tam 11 skladeb. Kdyby bylo po mym, tak by některý naše desky měly jen 10 songů, protože většina nejlepších alb vůbec má jen 10 písniček. Navíc, business funguje tak, že platíš jen za 10 skladeb, tak na co tam dávat 12 nebo 13 songů? Celý můj život… co jsem vyrůstal na oblíbený muzice, tak nejlepší alba měla vždycky 10 písní. Back in Black od AC/DC je absolutně nadčasová nahrávka. Je dokonce v mé Top 10.
Nic neobvyklýho. Hlavní je soustředit se na to, co se děje právě teď. Nejsi v budoucnosti, ani v minulosti, právě teď se nacházíme tady. Nikdy jsme si nic neplánovali. Každá deska jednoduše zachycuje konkrétní dobu, kdy jsme ji složili a nahráli. Nemám zájem na humbuku kolem novýho alba. Někdy si říkám, proč dávám tolik rozhovorů, protože nejsem ten, kdo by kolem toho dělal takovej humbuk. Je to na hovno, 6 měsíců až rok ode dneška a tenhle rozhovor bude mrtvej!
Mám rád každou písničku, všechny jsou unikátní samy o sobě. Jako muzikant nahráváš něco, co se ti samotnýmu líbí, jinak to nenahrávám. Když jsme jammovali, moc se mi líbila Risk. Pokaždý, když ji hrajeme, tak z ní mám dobrej pocit.
Chino začal hrát na kytaru na White Pony. Na začátku jsem byl naštvanej. Nebylo to proto, že hraje na kytaru, ale víc kvůli nedůslednosti jeho hraní. Když spolu hrajeme, miluju ten monstrózní zvuk, ale nejvíc jsem remcal kvůli rozporům. Teď už je mi to jedno. Chceš se hádat? Fajn. Jako muzikant, když koncertujem, nebo zkoušíme, neřeknu nikdy nic, ale od White Pony vždycky najdu sám sebe v Abeových rytmech. To je ten perfekcionista ve mně. Žiju s touhle dualitou, na jednu stranu se mi daří zdokonalovat, na druhou stranu to kurva nemůžu vystát.
