8. březen 2011, NAPSAL: defeldrick KATEGORIE: Interview Foto
Nejotevřenější interview s Chinem za poslední dobu. O tom, proč má rád Rammstein, jak zhubl, o oblečení, novém tetování, hlasivkách a spoustě dalším.
Leden 2011 byl pro australské fanoušky zajímavý tím, že mohli na vlastní oči vidět kalifornské hardrockery Deftones. Poprvé od roku 2007. Tento rok jsou hlavními hvězdami Soundwave festivalu. Uteklo 8 měsíců od vydání jejich, kritikou vysoce hodnoceného, 6. studiového alba Diamond Eyes. Většinu toho času jsou na turné, kde hrají nový materiál společně s průřezem toho nejlepšího z Around The Fur (1997) a následovníka White Pony (2000), což je ten nejlepší způsob, jak uspokojit dlouhodobě svoje fanoušky.
Diamond Eyes obsahuje jedny z nejvíce heavy skladeb, jaké kdy kapela nahrála. Složených z Carpenterových zemitých Meshuggah-riffů a Cunnighamových trestajících bicích. Album obsahuje 11 skladeb, které v sobě snoubí krásu a brutalitu, jakou před tím Deftones nikdy plně nevyužili. Přes melancholii, s kterou se kapela v posledních několika letech potýkala (5. studiovka Saturday Night Wrist širokovou veřejnost příliš nezaujala, drogové závislosti členů kapely, a autonehoda baskytaristy Chi Chenga v roce 2008, který je po poranění hlavy stále v polovědomém stavu), je Diamond Eyes oproti tomu všemu pravděpodobně nejoptimističtější a zároveň nejvíc povznášející nahrávka kapely v jejich 23-leté historii.
Uprostřed probíhajícího Big Day Out festivalu se The Vine sešel se zpěvákem a – příležitostným kytaristou - Chinem Morenem v pátek 28. ledna, v předvečer své první menší show na BDO na University of NSW Roundhouse.
Celkem uvolněně. Hrajeme docela brzo, v půlce dne, a já si doteď nezvykl na změnu časovýho pásma, probouzim se každý ráno tak v 5–6 hodin, takže jsem vzhůru extrémně brzo. Jdu ven, dám si kafe. Obvykle si chodim zaběhat, nebo se jen tak procházim. Nechodim na místo konání koncertu, dokud neni něco málo po poledni. Většinou je tam tiskovka, nebo něco takovýho. Pak jsem připravený hrát. V průměru hrajeme tak hodinu, od 16-ti do 17-ti hodin. Odehrajeme svůj set a pak se potloukáme. Podíváme se na nějaké další kapely. Je tady pár dobrých kapel, které mě zajímají, takže chodim okolo, abych si poslechl nějakou dobrou muziku.
Jo, vlastně jsem se s nima setkal první večer na turné. Dali mi jednu z jejich desek, poslouchal jsem ji, a žeru to. Je to podobný jako spousta věcí, který si pouštim, když zrovna neposlouchám hlasitou muziku [smích].
Neřekl bych zrovna ‚objevy‘. Musel jsem vidět některý kapely, který jsem nikdy předtim neviděl, jako třeba Crystal Castles. Zajímalo mě, jak budou hrát naživo. Mám hodně rád jejich desky, takže bylo fajn vidět je live. Stejně jako Tool, měl jsem spoustu času se na ně podívat.
[smích] Já nevim, člověče. Nevim, jestli by to u nás fungovalo. Ani nevim, jestli na to máme peníze. Oni mají plameny, který se vypínají každý tři minuty. To musí být dost drahý. Ale ne, je to v pohodě, já se na ně vždycky rád podívám, protože je to velmi teatrální. Jsou to skvělí chlápci, jsou hodně milí. Když je sleduješ na pódiu, řekneš si, to jsou ale obrovský zvířata. Ale jsou velmi skromní.
Skvělý, díky. Nevim, jak tenhle týden, ale možná před měsícem jsme byli v trochu lepší formě. Byli jsme doma asi měsíc, což byla nejdelší přestávka od doby, co jedeme turné k poslední desce. To je ten nahromaděný zápal od zimy do léta… Ale hudebně si užíváme hodně zábavy – víc než v předchozích letech. Užíváme si koncerty. Myslim si, že hrajeme docela slušně. Ale to záleží na každym, jak se vyspí. Obvykle pár hodin před tim, než máme hrát, zívám, takže piju Red Bully a tak, a snažim se oklepat a získat energii. Ale slunce, chlape, to je bestie.
Mám několik takových. Snažim se nevypadat pořád stejně. Nechci z toho dělat svou image, takže se to snažim občas pozměnit, aby si lidi nezačli myslet, že jsem chlápek v červených kalhotách, víš, jak to myslim. [smích] Je to trochu jako, já nechci být frajer v červenym klobouku.
[smích] Ne – je mi fakt vedro. Vlastně jsem byl v rozpacích, když jsem si ji sundal. Musel jsem si vzít jinou košili. Bylo mi zatraceně horko. Myslel jsem, že dlouhej rukáv bude tak akorát, ale už se pomalu vyjasňuje. Jsem pořád trochu nesmělej. Myslím tim jako, že jsem zrovna v práci a tak, takže to chce vždycky něčim okořenit. Je to úmysl, ale dobrej úmysl.
Prostě abych se cítil a vypadal líp. Člověče, byl jsem v pěkný depce. Z několika důvodů. Pravděpodobně to začalo tak před 5–6 lety, když jsem procházel rozvodem, hodně času zabralo nahrávání desek a kecy nahrávací společnosti. Byly to takový temný dny. Temný období naší kariéry, ale taky mýho života. Prostě drogy a další sračky, díky kterým jsem se nemohl posunout někam dál. Jednou jsem si řekl dost a začal se dívat na věci jasně. Začal jsem si uvědomovat, že když se každý den trochu zapotim, spí se mi mnohem líp. A když jsem se probudil, cítil jsem se šťastnější. Je to začarovaný kruh, zanedlouho, když se na sebe podíváš, začneš sám sebe zase poznávat.
Budeme ji hrát dneska večer v Sydney. Samozřejmě by bylo skvělý, kdyby si s náma Maynard zahrál. Ale zaprvý, koncertuje pozdějš a navíc je puntičkář přes svůj hlas, takže ho nechce namáhat, nebo si ho ničit před koncertem Tool, což je pochopitelný. Nechali jsme to být, ačkoliv hraje ve stejný den s Tool. Takže je tu šance, ale nesměli by hrát na stejném pódiu jako my. Říkal jsem si, že kdybychom Passenger zařadili do setlistu, bylo byl nejlepší, kdyby si s náma zahrál. Uvidíme. (Bohužel, neviděli jsme, pozn.red.)
Jo. Píšeme setlist vždycky pár hodin před koncertem. Ale samozřejmě jsme věděli, že chceme hrát jiný set než první den, mínus pár songů, který zůstaly stejný. Ale když jsem ho včera večer psal, měl jsem pocit, že bych ho měl postavit na věcech z White Pony. Vim, že spousta věcí z WP je trochu temnějších, a říkal jsem si, že by to s tim sluníčkem a atmosférou festivalu nemuselo tak dobře fungovat. Ale v tu samou chvíli jsem si řekl: „Seru na to, bude to v pohodě, a rozmanitý.“ A neočekávaný. Zkusili jsme to, a myslim, že to fungovalo dobře.
Jo. Jsem zvyklý řvát tenhle song. Naštěstí můj hlas se udržuje docela dobře. Myslim, že to má hodně co dočinění s tim, o čem jsme mluvili předtim, starat se o sebe pokud možno co nejlíp. Od tý doby mám s hlasem míň problémů než kdy dřív, tak doufejme, že to tak zůstane.
Ne nezbytně. Chci říct, že už nekouřím, což je asi nejdůležitější věc. Nerozcvičuju se. Nepoužívám žádný rituály na rozehřívání hlasivek. Jen si zazpívám pár různých songů z iPodu půl hodiny před koncertem, cokoliv, co mám na iPodu. To mě trochu zahřeje. Snažim se dobře spát, což je dost důležitý, vždycky si pak můžu říct, že mám silnejší hlas. A nekouřit. To mi pomohlo.
V poslední době, během posledních několika měsíců, já… já nevím, jestli mám fakt tenisový loket, nebo co, ale měl jsem bolavý koleno. Je to loket na mojí pravý ruce, s kterou hraju tenis [smích]. A to bolí, když hraju tenis, nebo basketbal, takže bych se na to měl podívat – a něco s tim dělat. Ale pořád rád hraju, a budu hrát. Neni to o tom, že bych nebyl schopnej hrát, ale o tom, že to nemůžu brát vážně kvůli zranění. Ale rozhodně je to zábavný sport. Zvlášť, pokud máš s kym hrát, protože je to hodně soupeřivej sport, u kterýho si můžeš pokecat. Neni lepší pocit než, když dobře trefíš míček a pošleš ho na někoho!
Jo, Gavin Rossdale (z kapely Bush, manžel Gwen Stefani, pozn.red.) je velkej tenisovej nadšenec. Pořád si spolu chceme zahrát, ale pokaždý, když se potkáme, tak o tom jen mluvíme. Pár mých manažerů hraje, a pár mých přátel, co bydlí kousek ode mě. Mám tenisový kurt přímo u domu, což je skvělý.
Já. A bylo to jen proto, že… Nebylo to tak, že jsem napsal písničku a měl jasnou představu o tom, jak by mělo vypadat video, nebo něco podobnýho. Bylo to na poslední chvíli. (jako vždy, pozn.red.) Poslali jsme song spoustě různých režisérů, a všichni poslali zpátky návrhy, který byly uplnej odpad. Každý si to představoval jako post-apokalyptický svět, všichni byli tak daleko od toho, o čem ten song byl. Buď to, nebo si to přebrali až moc doslova, až to vyznělo banálně. Takže na poslední chvíli jsem si řekl: „Proč prostě neuděláme video s hrající kapelou. Vyhodíme náš prvek, takže nebudem hrát v nějakym klubu nebo tak něco. Strčte nás do knihovny, nebo tak něco, takže jsme měli všechno v malym prostoru.“ A pak jsem řekl: „Proč tam nemít samý ženský? Nikdo nechce vidět bandu chlápků.“ [smích] „Nebylo by hezké, kdyby všechny byly spoře-oděné ženy?“
A tak jsme to udělali, a pak jsem řekl: „Nebylo by skvělý, kdyby na každýho pršela krev?“ A bylo to! Tyhle 4 maličkosti. Dal jsem to režisérovi, Jodebovi, od kterýho jsem chtěl, aby to natočil. Upravil to do podoby, jež byla blízko mojí představě. Šli jsme dovnitř, natočili to, a vzniklo jedno z nejlevnějších a nejzábavnějších videí, co jsme udělali. Bylo to cool, hlavně ty holky ve videu… Prostě jsme napsali na Twitter, že natáčíme video tady a tady, a že do něj hledáme dívky. Ony byly vlastně fanynky, takže to ani nemusely předstírat, ikdyž natáčení klipu je rozhodně o herectví, protože hraješ současně s reprodukovanou hudbou. Ale byla to prdel. S jistotou můžu říct, že to bylo nejzábavnější video, jaký jsme natočili.
Cože?
Oh. Úmyslně? Ne! [smích] Mělo to být prostě krvavý (gore), sexy. Tohle jsem fakt neměl na mysli. [smích]
Asi jo. [smích] Bezpěčně můžu říct, že hodně muziky, kterou poslouchám, a kterou děláme, je ovlivněna právě žhavýma kočkama. [smích]
Oh, Baphomet? Nechal jsem si ho vytetovat před několika měsíci v Belgii.
Nevim. Chci říct, mám i jiný náboženský tetování. Mám hodně rád umění. Zajímám se dost o religiozní umění, ale nejsem příliš přesvědčený o žádný víře. Jen se mi líbilo, jak to vypadá. Pravděpodobně jediný tetování, co mám, kterýho si opravdu cenim a mám ho rád. Chtěl jsem Baphometa a měl jsem chlápka, který mi to vytetoval stylem, jakym jsem chtěl já. Udělal to dokonale, takže, víš, je radost se na to dívat.
Řekl bych, možná. Nemůžu s jistotou říct, kdy. Důvodem, proč deska vyšla, bylo, že jsem v tý době žil v Sacramentu. A moji spoluhráči, jsou kámoši, kteří se kolem mě pohybovali. Prostě jsme jen dělali muziku způsobem, jakym to šlo. Teď bydlim v Los Angeles a oni pořád v Sactu. Každý dělá úplně něco jinýho, takže jestli budeme ve stejnou dobu na stejnym místě, všichni bychom rádi. Máme spoustu materiálu, na kterym jsme pracovali v průběhu let a který můžeme dát dohromady. Je to jenom o tom mít na to dostatek času.
Andrew McMillen
Překlad: Oldřich Werner aka defeldrick
30. březen 2011 11:49
@Prchyz: Facebook sice má, ale veřejně na něm neni nic vidět a do „přátel“ si Tě, s prominutím, nepřidá. Spíš Ti dám odkaz na jeho Twitter. http://twitter.com/CHINOWMORENO
11. březen 2011 13:35
Chino je v současnosti zasnoubený s Risou. Alespoň to teda uvádí na svém profilu na facebooku.
10. březen 2011 20:37
Heh, tak mám takovej dojem, že drogy brali (nebo stále berou?) v určitym období všichni. Nejznámější je samozřejmě Chino s kokainem, speedem… O marihuaně snad ani mluvit nemusim, Stef vesele hulí pořád a zbytek kapely nejspíš příležitostně taky. Ale určitě to neni takový terno jako dřív. Každopádně, štěbetá se, když nahrávali Saturday Night Wrist u Boba Ezrina ve studiu, tak Bob tam našel nějaký drogy, načež tahle spolupráce vzala za svý.
Proč se Chino rozvedl? Protože byl se svou dnes již bývalou manželkou (Celeste Schroeder) už od střední, a prostě to už po těch letech nefungovalo. Co si budem nalhávat, život rockový hvězdy neni dělanej pro manželství. Jinak Chino má se Celeste 2 syny, Kristiana a Jacobiho. V současnosti má Chino novou ženskou (pravděpodobně nejsou svoji), jménem Risa Mora, s kterou má holčičku. http://www.facebook.com/…a/1404303669
