10. srpen 2010, NAPSAL: defeldrick KATEGORIE: Foto Diamond Eyes Interview
S rozhovory se roztrhl pytel, takže Vám nabízíme překlad interview China a Franka pro metromix.com. Veteráni alternativního metalu mluví o překonání tragédie a posouvání hranice těžké hudby.
Zvuk jako: Metalová odpověď na Radiohead, nebo taky odpoveď Radiohead na metal: tajuplný atmosférický heavy rock.
Existuje určité množství problémů spojených s nahrávkami Deftones – a to nejen v hudbě samotné, ale ve vytvoření si své vlastní značky v metalu jako takovém. Zpoždění v nahrávání jsou časté, a úspěch (mimo kritiky), byl skromný, alespoň ve srovnání s jinými heavy kapelami (Korn, System of a Down, Limp Bizkit, Disturbed, Tool), které rozkvetly přibližně ve stejnou dobu.
Pokud jste si mysleli, že šestá nahrávka kapely, nedávno vydaná Diamond Eyes, byla pro skupinu nejtěžší složit, tak jste se šeredně mýlili. Během nahrávání, měl basák kapely, Chi Cheng, vážnou autonehodu, po které upadl do kómatu na celé měsíce (v době vydání tohohle rozhovoru, byl pořád v polo-vědomém stavu). A skupina šokovala, když vyřadila album, které měla rozpracované s Chim a začala znovu.
Ale i přes tyto okolnosti, může být pro Deftones rok 2010 jejich tvůrčím i komerčním vrcholem. Diamond Eyes je jejich nejatmosféričtější deska, a skupina se chystá pustit na obrovské turné s Mastodon a Alice in Chains. V předvečer této tour, jsme si sedli frontmanem, Chinem Morenem a klávesistou, Frankem Delgadem a diskutovali o znovunalezené energii, jejich škatulce metalové kapely, a proč jeden z jejich nejlepších koncertů byl s Bobem Dylanem.
Vznikli jste v Sacramentu. Byla tam bohatá hudební scéna?
Frank Delgado: Byla tam pulzující scéna na tripu. Bylo tam jen pár míst,
kde jsme mohli hrát, takže všechny kapely hráli spolu, ať už to byli Cake,
Deftones, nebo hip-hopová skupina, nebo funk-metalová kapela.
Chino Moreno: Byli jsme do jisté míry ovlivněni Bay Area scénou, v té
době – Metallica, Faith No More, Primus, kapely byly heavy, ale groove
orientované. Ale nebylo to o zvuku města – byli jsme jen další kapelou,
a všechno bylo opravdu propojený. Takže se můžete podívat na náš koncert
s kapelou jako Cake, ale všechny kapely a fanoušci se opravdu podporovali
navzájem.
Můžete vysvětlit, proč si za předělávky vybíráte tak málo úderný věci? Na novou desku jste vybrali skladby od Cardigans a Japan.
CM: Ke Cardigans, všichni jsme si mysleli, že „Gran Turismo“ je skvělá deska. A píseň od Japan, se líbila našemu kytaristovi, Stephenovi, řekl „Chci to udělat. To je úžasný.“ Vzal song, kde hraje jenom samá elektronika a zahrál to na kytaru. Myšlenka je vždy udělat něco spontánně, na opačné straně hudebního spektra. Ne jen předělávat něco profláklýho, třeba od Faith No More.
Zdá se, že jste neustále na turné s agresivními kapelami, včetně tohohle nového turné. Nepřipadáte si tím trochu zaškatulkovaný?
CM: Vždycky jsem říkal, že k nám můžete dát jakoukoliv kapelu a bude to fungovat. Naše hudba obsahuje docela široké spektrum zvuků – a jo, hrát jen s kapelami jako KoRn, to by mě sralo. Myslím, že se nám to líbí, můžeme vytáhnout, koho chceme, ale můžeme udělat víc, víš? Když hrajeme v zámoří, budeme dělat show s PJ Harvey a Queens of the Stone Age a bude to skvělý. Naše první turné, jsme jeli festivaly, kde s náma hráli Sepultura, pak Bob Dylan, všechny pro to samé publikum. To bylo úžasný.
Vypadá to, že nahrávání desek je pro vás složitý proces.
CM: To byl. Snažili jsme se pracovat na našem tempu, abychom dotáhli do konce všechno, na čem jsme dělali. S touto mentalitou, myslím, že jsme se cítili při síle…, ale zároveň jsme byli trochu líný. Pracovali jsme, když jsme chtěli. Díky té nahrávce jsme konečně našli lepší pracovní morálku. Měli jsme specifický režim, abychom využili náš čas lépe.
Sere vás, že to trvalo více než deset let, než jste tenhle problém vyřešili?
CM: Noo, měli jsme na to přijít dřív. Ale jsem jen rád, že jsme na to přišli teď, ikdyž.
Jedna věc, která se nezměnila, je, že pořád nemám ponětí, o čem zpíváš.
CM: Jeden z mých oblíbených zpěváků, jako Morrissey, napíše nejdřív text a pak na základě toho vystaví song. To je šílený! Přál bych si, abych to uměl. Slyším hudbu, a začnu vymýšlet melodie, pár slov, a začnu vymýšlet. Je to hodně přirozený, a výsledná píseň může být dvojznačná. Ale já jsem rád, že to občas dává smysl. Většinou to smysl nedává.
Stejně jako váš nový singl „Sextape“ … skladba a název jsou v naprostém rozporu.
CM: Je to legrační, protože je to nejměkčí píseň, kterou jsme kdy udělali, ale prostě jsme se rozhodli držet se pracovního názvu, protože hned upoutá vaši pozornost. Vidíš to, a pak, když slyšíš song, tak jseš úplně někde jinde, než si čekal.
Nahráli jste kompletní album ještě s Chim. Spatří někdy světlo dne?
CM: Doufáme, že ano. Od Chi-ho nehody jsme ještě neměli čas si v klidu sednout a poslechnout si to. Bude to pro nás těžké, až to konečně uděláme. Je to vzpomínka na jiný časy… dobrý časy, ale když k nehodě došlo, tak se nám prostě nechtělo přehodnocovat, co jsme vlastně nahráli. Ale snad to v určitém okamžiku vydáme.
Vzhledem k tomu, čím vším si kapela musela projít, co je dlouhodobým plánem?
CM: Zvykali jsme si od jedný desky k další, ale nyní jsme všichni
soustředění a natěšení, to nám dává jiskru. Museli jsme začít od
nuly, takže svým způsobem máme pocit, jako bychom znovu začínali.
FD: Co je třeba změnit, je, jak vydávat naše nahrávky. Náš label by to
měl vydávat rychleji – skončili jsme s nahráváním déle než šest
měsíců před tím, než ho vydali, a když vyšlo, lidi měli album už
dávno stažený.
CM: Tak, internet a stahování nám pomohl. Nikdy jsme nebyli obrovskou
kapelou – máme jedno platinové album (White Pony), zatímco mnoho
dalších heavy kapel ve stejné době prodalo pět, šest milionů desek. Ale
vždycky jsme žili z word-of marketingu, a ten prodeje jen ztrojnásobil od
doby, kdy internet zažil boom.
Možná vám to pomohlo – teď vypadáte jako obrovská kapela oproti zbytku světa.
FD: V Chile jsme udělali krok z letiště, a fanoušci nám div
nerozpárali naše batohy. Nebo stáli před našim hotelem a řvali. Je to
úžasný.
CM: Asi jsme odvedli dobrou práci, když jsme hráli po klubech v cizích
zemích, když jsme začínali. Vybudovali jsme si to od základů, a teď,
když se tam vrátíme, tak je to větší a větší.
15. leden 2011 18:56
NS: prej pražský, až na to, že já nejsem Pražák, prostě jsem chtěl, aby to bylo hovorový, ne, jak rozhovory překládá většina plátků – tzn. přehnaně spisovně, ikdyž tak kapely vůbec nemluví…
10. srpen 2010 22:16
parádní rozhovor, ožíváme a vyrážíme na tour, to si tady zase smlsnu… Kluci dávaj zajímavý interwjůs a žeru každý slovo (narozdíl od právě zmiňovanejch koRn, který teď melou v každym rozhovoru to samý– i když vina je hlavně na straně dotazujících)… keep up !
